plaGat.cz

Rozhovor s pořadatelem festivalu Mezi ploty, který jako jediný v Česku nabízí hudbu i divadlo ve stejné míře na jednom místě. Co je tajemstvím jeho úspěchu? A Jakou zahraniční hvězdu by rád na festival přivezl? 

Festival Mezi ploty se letos uskuteční už po devatenácté. Za dobu své existence si získal velkou pozornost a nebál bych se ho označit za český fenomén. Když jste celý projekt rozjížděl, jaké byly Vaše cíle?
Mé mety byly na hony vzdálené nynější realitě. Rozhodně jsem v prvopočátcích akce Mezi ploty neměl ani zdání, kam se dostaneme. Přál jsem si jediné – zrealizovat akci v prostorech psychiatrických léčeben. Měl jsem pocit, že mi toto skromné dílo pomůže k pocitu, že za něco stojím. V podstatě jsem se hledal, chtěl jsem v dospívání sám sobě něco dokázat. Bylo mi 20 let, bylo mi krásně a holky tehdy byly o poznání romantičtější, než jsou dneska. Dá se to takhle jednoduše pochopit?

Věřil jste až v takový úspěch?
Jednou jsem jel tramvají a přemítal, jestli se mám vydat cestou spojenou se zastupováním divadla Sklep, což se také stalo, nebo se stát jakýmsi mluvčím těch na druhé stráně plotu, což se stalo také. Tehdy mi Tomáš Hanák řekl: „Roberte, tady ti pšenka nepokvete, jsi pořád Mezi ploty…“ Měl pravdu, odešel jsem ze Sklepa a namířil si to rovnou do Bohnic. Věřil jsem ve svou vlastní sílu a posedlost. Když něco chcete, je dobré se vysvléct do naha a skočit. Pak už jde o jediné: Nevzdat se před první vlnou, která vás má srazit ke dnu.

Více o festivalu Mezi ploty čtete ZDE 

Akce každoročně přiláká přes třicet tisíc návštěvníků – přesto, nebojíte se, že „otevření psychiatrie veřejnosti" trochu ustupuje hvězdným jménům a koncertům, které akce přináší?
To přeci nedává smysl! Myslíte si, že tím, že se akce zúčastňují profesionální soubory, pozbývá akce na významu? Já jsem odlišného názoru. Jak by to asi vypadalo, kdyby na Plotech účinkující nechtěli vystupovat? V tom bych smysl tedy nenalezl. Víte – to, že jdu do psychiatrické léčebny na koncert, lehnout si do trávy, setkat se s kamarády a neřešit, že se vyskytuji v prostoru léčebny, a přitom jsem Mezi ploty, mi trvalo domyslet dost dlouho. Vždyť o tom to celé je… a to jsem si přál.

Čím si vysvětlujete skutečnost, že si akce získala takovou popularitu? Ve světě se těžko najde podobný projekt…
Odpověď je jednoduchá. Zkrátka podvědomě jsme si takovou akci jako národ přáli. Ne nadarmo v Čechách žil Franz Kafka, Gustav Meyrink nebo Václav Havel. Jsme dost oduševnělá země, proto ten záběr a popularita. Ploty se strefují do podstaty naší země.

V jednom rozhovoru jsem četl, že to z Vaší strany byla „láska na první pohled“. Vynalezl jste zajímavé perpetuum mobile. Byla však v historii akce nějaká chvíle, kdy jste si říkal: „Tak to je konec“?
Ta chvíle vás provází od jedné akce do realizace nové. Pořád sháníte peníze, z čehož je člověk docela dost vyčerpaný. A pak přijde do hor, sjede řeku, projde se lesem, složí si písničku, odpočine si a letí... Jako by ten neustálý zdroj energie byl nevyčerpatelný. Nevím, čím to je. Asi tím, že svoji práci dělám rád.

Na festivalu Mezi ploty každoročně vystupují špičky české a slovenské hudební scény. Neplánujete do budoucna i účast nějaké zahraniční „star“?
Jde především o naši zemi, takže akci logicky podporují lidé z Čech. Máte nějaký nápad jak zlomit Iggyho? Já ano. A to je myslím ten správný člověk, který by mohl pochodeň Plotů přenést do světa.

Co byste si přál do budoucna? Mají Mezi ploty ještě nějakou další metu?
Teď bych si přál, aby se všem návštěvníkům, kteří zavítají na Mezi ploty, na festivalu opět líbilo. Stejně jako loni. Opravdu si vážíme toho, v jak velkém počtu se na Mezi plotech scházíme. Člověk by měl mít jistou dávku skromnosti a pokory, aby si těchto nepatrných, nicméně příliš vzácných okamžiků, nepřestal všímat.