plaGat.cz

Nadšené recenze provázely premiéru nové interpretace opery Faust skladatele Charlese Gounoda v Bratislavě. Tři týdny poté představí operní soubor Slovenského národního divadla (SND) Fausta také v Praze, na scéně Národního divadla.

Jedno z vrcholných děl francouzského romantismu nastudoval litevský režisér Gintaras Varnas společně s šéfdirigentem opery SND Rastislavem Štúrem. Pěveckých partů se při zítřejším (13. dubna 2010) pražském hostování ujmou slovenští umělci jako Ľudovít Ludha (Faust), Jozef Benci (Méphistophéles), Pavol Remenár (Valentin), Juraj Peter (Wagner), Eva Hornyáková (Marguerite), Monika Fabianová (Siébel) a Jitka Sapara-Fischerová (Marthe).

Gintaras Varnas je jedním z výrazných reprezentantů vyhlášené litevské režijní školy, kterou proslavili mimo jiné také režiséři Eimuntas Nekrošius, Rimas Tuminas či Oskaras Koršunovas. Typická je pro ni především filozofující obraznost, symbolismus a působivé spojení stylizace a syrovosti.

„Spolupráce se Slovenským národním divadlem patří k milým tradicím. Fausta předchází nemalá očekávání, která podporuje i hvězdný inscenační tým,“ konstatuje Jiří Heřman, umělecký šéf opery Národního divadla, které se na oplátku v květnu představí ve slovenské metropoli s inscenací Dvořákovy Rusalky. Režisér Gintaras Varnas novou verzi Fausta postavil na hlubokém konfliktu dobra a zla v příběhu i relativní hranici mezi nimi. Tuzemské publikum se bude moci o výsledku přesvědčit 13. dubna od 19 hodin v Národním divadle. 

Vedení  Slovenského národního divadla považuje novou adaptaci i za otevřenou konfrontaci s pro mnohé legendární interpretací Fausta od Jozefa Bednárika z roku 1989. Podle slov ředitele Opery SND, Pavola Smolíka, od týmu Gintarase Varnase očekává jinou poetiku a originální pohled na tradiční látku – i proto je Faust vnímán jako klíčová inscenace letošní jubilejní, 90. sezóny Slovenského národního divadla. 

„Gounod bol skladateľom, ktorý vedel napísať rovnako elektrizujúcu kantilénu ako talianski romantici, a pritom jej vdýchnuť francúzsky vzlet a gráciu. Jeho hudobný jazyk je schopný s fascinujúcou senzibilitou sledovať citové poryvy postáv i obsahový tok dramatického deja. Chýba mu talianska dramatická lapidárnosť, namiesto nej však dostáva miesto poetický odstup a hudobná metafora,“ přibližuje klasický kus operní knihovny dramaturg inscenace Slavomír Jakubek.