plaGat.cz

Norská formace Jaga Jazzist, která si před pár měsíci podmanila vyprodanou Akropoli, vystoupí 17.7. od 21.30 hodin na Colours Of Ostrava 2010.

Tak jako punk vytrhnul rock z rukou intelektuálů a vrátil tvůrčí proces do garáží, nu-jazz proměnil v hromádky štěstí jiným vlivům nakloněné muzikanty, sice tělem jazzmany, nicméně s duší Milese Davise blahé paměti.

Napojení jazzu na taneční elektroniku, artrock, avantgardu a pop, o klasice nemluvě, umožnilo žánru obestřenému pověstí umělecké výjimečnosti zasáhnout mladou generaci – tvůrčí i posluchačskou. Odtažitý vztah k jazzu – pro mnohé podobně jako klasika nositeli instrumentální zahloubanosti – nahradil zájem o hudbu, která dokázala nabídnout věc na jazz nevídanou: regulérní hity nutící tančit a poslouchat zároveň.

Z plejády nu-jazzových kapel už patnáct let vystrkují růžky norští Jaga Jazzist; početný ansámbl schopný hyperaktivní stylový zmatek zahrát naživo s energií rozběhnutého sloního stáda. Během koncertu Norové vystřídají až třicet nástrojů a jejich leader a hlavní skladatel Lars Horntveth připomíná Franka Zappu cepujícího do nelidských rytmů Mothers of Invention. Ostatně ducha Zappovy geniality, propojené podle Larsových slov s afrobeatem Feli Kutiho, minimalismem Steve Reicha a klasikem Wagnerem, slyší mnozí také v novém albu One-Armed Bandit vydaném opět u prestižní značky Ninja Tune.

Jaga Jazzist, nepravděpodobný koncentrát radostné všeho schopnosti vzdorující kategorizaci, založili v roce 1994 sotva patnáctiletí bratři Lars a Martin Horntvethovi. Miláčky norské a evropské scény se stali hned s debutem A Livingroom Hush oznámkovaným britskou stanicí BBC za jazzové album roku 2002.

Jaga Jazzist vedle mnohovrstevnaté aranžérské originality a hráčského mistrovství stojí na zvuku dechů, včetně tuby a pozounu, vibrafonu, kytar a Rhodes kláves se samply.

Následující desky – Stix se prodávalo po tisících – z Jaga Jazzist učinily vzrušující hudební fenomén, jednu z nejdůležitějších skupin současnosti, ať už se kompozičně hnuly směrem k progresivnímu rocku 70. let King Crimson nebo bláznivě osahávaly svět exotiky a nečekaností. Vždyť na One-Armed Bandit slyšíme v závěrečné, mohutně vygradované skladbě Touch of Evil třeba chrámové varhany.

Skupina prý album natáčela na chatě v hlubokých švédských lesích. Je ale otázka, jestli nešlo o chalupu baby Jagy na kuří nožce a všichni společně si předtím nezaskočili na houby.

< Předchozí		Další >