plaGat.cz

Kytaroví The Cinematics opět v Praze, temněji a naléhavěji než dříve. To ukázali při nedávném koncertu v pražském Meet Factory.

Jako první se na pódiu představili českoslovenští talentovaní Rara Avis. Přiznám se, že jsem tuto partičku velice osobitých muzikantů slyšel poprvé a velice mile mě překvapila svou sehraností a nápaditostí muziky. Kapela sehrála většinu písní ze svého debutového alba, nejvíce se dle mého názoru povedly písně odehrané na konci první třetiny koncertu, pro mé ucho nejsilněji inspirované žánrem Indie Rocku – především  Mustiness a Secret Dolls can’t survive.

Když se večer přehoupl do své druhé poloviny a hloučky návštěvníků koncertu sbíhající se pomalu, ale jistě pod pódiem dávaly vytušit, jakou to kapelu si přišla většina návštěvníků včetně mnoha příznivců se skotska, dorazivších nejspíše právě z odehraného zápasu s českými fotbalisty poslechnout.

Náhle vše setmělo a za potlesku skotských, českých, ale i slovenských fanoušků, kterých do Meetfactory toho večera dorazilo kolem dvou set, se za zvuku dunícího intra do sálu pomalu vkradla čtveřice stínů, pod nimiž o pár chvil později temnotu problesknuvší svit neonů odhalil právě skotské muzikanty z The Cinematics.

Kytarový pop-rockový tajfun ze Skotska po prvních dvou písních postupně rozvířil prostory klubu. A bylo to skvělé. Zazněly rytmické písně Race To The City, v rázné přitvrzení aranží v temném songu Break, technicky dobře zvládnuté písni New Mexico, rytmické a baladické skladbě Rise & Fall i hitovce z prvního alba jménem Strange Education. Na koncertě však zazněly i novinky z připravovaného nového CD, jejichž naléhavé podání bylo velice vítaným zpestřením koncertu:  ať to již byla harmonicky velice dobře vystavěná skladba s názvem Asleep @ Wheel („pro všechny It nadšence“, jak Scott vtipně poznamenal) a dále našlápnutý song Cinema. Mezi slabší a méně výrazné skladby odehrané na koncertu bych pak zařadil písně: Moving To Berlin a Keep Forgetting.

Ty největší pecky, kterými kapela celý večer korunovala, si však nechala na konec, kdy za tři plánované přídavky zařadila elektrizující atmosférou nabitý song s názvem Love and Terror .Jako poslední pak zazněla skladba Ready Now, jeden z nejstarších singlů kapely sahající do samých počátků její tvorby, jak Scott před zpěvem písně poznamenal.

Ačkoliv měli The Cinematics (oproti jejich vystoupení na United Islands of Prague) tento večer pomalejší rozjezd, tak o to povedenější bylo zakončení celého vystoupení a z koncertu jsem domů odcházel plný dojmů i nabitý energií, avšak také trochu obavami, přemýšlejíc, zda se v tom Scottovi opravdu ten ďábel, ukrytý v jeho upřeném pohledu, kterým spontánně a dle libosti hypnotizuje publikum během koncertu skutečně ukrývá či ne...

Další fotografie najdete na našem facebooku.

foto+text+video: Marek Cebe