plaGat.cz

Druhý příjezd Everlasta vypadal jak návrat starého kamaráda, který se vrátil z cest. Nevypadá na svůj věk, je stále v kondici, drží si kvalitativní laťku své hudby, i když občas experimentuje se zvukem.

Jeho styl nepřekvapí, byl originální na začátku své kariéry a dobře to ví. Nehraje si na spasitele hip-hopu, zkrátka co vyrobí, to prodá. Bez nutnosti šokovat, tvořit pózu a vykrádat sám sebe. Stále jeho hudba vypráví originální příběh úspěšného člověka, majícího svůj světonázor a bojujícího za něj.

Za dlouhou dobu jeho působení se není čemu divit, že na pódiu působí sebejistě, nemá přehnané požadavky, vypadá přirozeně v jeho čapce s černými brýlemi. Erik Schrody, jak se Everlast jmenuje občanským jménem, není jako každý druhý Američan. Nemluví hloupě o politice, aby tvořil kontroverzi, není hudebně podbízivý, a i přes jeho dlouhou hudební kariéru nespadává k šedi průměrnosti jako jeho kolegové.

Everlast
13. července 2010
Lucerna Music Bar, Praha

Jeho koncert v Praze potěšil. Byl záživný, Erik zahrál všechny své nejlepší singly, zavzpomínal na své začátky- Jump around, přidal dva přídavky, ač to vypadalo, že po prvním zamíří do šatny a už se nevrátí. Najednou, když už se uklízeli kabely a další věci, po čase opět vlítnul na pódiu a rozloučil se jak se sluší a patří. Bylo na něm vidět, že ho to tu bavilo a rád se brzy vrátí. Někdy si tam říkám, jestli člověk jeho pověsti má někdy problém diváky hudebně uspokojit, jestli se mu v poslední době stalo, že koncert nebyl podle jeho představ. Asi ne. A kdyby ano, tvrďák jeho kvalit by takou věc nepřiznal.

Většinu svého koncertu opravdu věnoval jeho poslední desce Love, War, And The Ghost Of Whitey Ford z roku 2008, která je poněkud starší, ale stále má své nezaměnitené kouzlo. Setlist byl poskládán dynamicky a rozhodně nenudil. Střídal své nadupanější a klidnější hudební nálady, aby nikdo neuspal a možná ani moc neodpálil. Inu dodržuje formulku přiměřenosti.Před uvedením druhého přídavku rozjeli jeho spoluhráči solidní freestylovou show. Nejvíc byl vidět bubeník a jeho silové bubnování (alias hluchej do vrat) a úžasné kytarové číslo basáka a jeho rekordně rychlý prstoklad. Večer se vskutku povedl po všech stránkách a kdo si ho nechal ujít, o hodně přišel. Snad bude mít brzo opět příležitost mistra vidět.

Setlist z odposlechu:

Friend
Blinded by the Sun
White Trash Beatiful
Put me on
Sleeping alone
The Kind of Lonely
Lonely Road
The Pieces of Drama
Pain
Maybe
Folsom Prison Blues
Black Jesus
Jump Around

Text a foto: Matěj Boháč