plaGat.cz

V Lucerna Music Baru se 19.8. 2010 představil další objev ostrovní scény - Delphic.

Na tento koncert jsem se velmi těšil. A to opominu tu mediální masáž, jak jsou dobří, s kým je kdo srovnává a podobně. Ač mají všichni zmínění částečnou pravdu, není zdaleka celá. Aby můj názor byl na ně objektivní, nesmím se spokojit s nějakými dohady a polopravdami a s chutí jsem vyrazil na jejich živý koncert.

Několik koncertů po Evropě jsem nestihl, proto přišla pro mě velká satisfakce, když jsem je objevil na programu Lucerna Music Baru. Praha byla solidně oblepená jejich plagáty, povedenými, i když jednoduchými a vyvstala domněnka, kolik asi návštěvníků se přijde podívat na další zajímavý objev britské scény.

Při příchodu do Music baru nic nenasvědčovalo tomu, že se tu bude konat další excelentní živák. Prostor se postupně plnil, a to jsem přišel něco kolem 20:45, stále nám hrál dj Felix svůj dynamický hudební předkrm a po chvíli příprav, se začali dít věci. Rozsvítila se světla na podiu a do záře modré barvy nastoupila celá skupina za podpory dvou dalších hudebníků.

Padlo pár upřímných slov o radosti vystoupení v Praze atp, nicméně večer nebyl o mluvení ale o hudbě. Koncert se nesl trojlístkem melodií, od kouzelné melancholie a snivých nalád, přes gradující hitovost některých songů až po originální taneční jednoduchost. Zvuk byl tvořen barvitě na místě, takže vůbec nešlo pouze o samplovanou produkci, ale o živou, nesmírně chytlavou a vícevrstevnatou koláž. Ačkoliv obdivuji jejich elektronickou pestrost bohatých zvuků a pazvuků, nejvíc jsem se rozplíval při éterických pasáží kytaristy Matta Cocksedgea, který se zavřenýma očima doslova maloval a podbarvoval celou náladu většiny písní večera.

Jak několikrát sami přiznali, snaží se probuzení renesance elektronické scény, což každému při poslechu dojde, ale je fajn, že se nekoncentrují pouze a jenom na tuto stranu mince a přinaší další možnosti fůze kytar a elektroniky v bublajícím a vícevrstevnatém kabátku. O hodně kapel kombinující kytarový zvuk s mašinkami musíme říct, že pouze recyklují staré hudební vzory a postupy, to však neplatí u Delphic.

Ti překladají totiž vše, co by měl posluchač toužící po kvalitě hledat, od téméř dokonalé extraordinérní skladby, přes úsporné nehvězdné chování až po vizuální koncept log a skvěle natočená videa.

Tracky zněly opravdu výborně, někdy s trochou improvizace a natahování setu. Po půlhodině kapela odešla, aby se po chvilce vrátila a dohrála zbytek hitů první desky.

Byl to velmi znamenitý večer, ale bohužel velmi krátký, škoda, že Delphic jsou zatím kapelou hitů jedné desky (Acolyte). Tím pádem šlo vlastně jen o prezentaci první placky a nic dalšího. To je jistě v součtu dostatečná porce kvality, nicméně i koncert Adama Greena nabídl o hodně delší set a taky má vydané teprve jedno album.

Ve finále necelá pětistovka za lístek za 50minut čistého času koncertu není moc motivující, ale i přes tento fakt dorazila solidní skupinka fanoušků, která odcházela, jak vidno, po koncertě po všech stránkách uspokojena. Za zmínku stojí i to, že pokud dorazí někdo, kdo kapelu vůbec nezná, a příjemně ho překvapí, přináší to body navíc.

Matěj Boháč, plaGat.cz

Playlist večera: Intro, Clarion Call, Doubt, Red Lights, This Momentary, Submission, Halcyon, Counterpoint // Remain, Acolyte