plaGat.cz

Skupinu Kazety jistě znáte, vyloupla se roku 2009 v alternativních vodách české hudební scény jako přízrak, jako placka ozdobila váš oblíbený kabát, vykouzlili vám na obličeji zajímavý výraz (ač to nebyl jejich prvotní plán) a zdaleka neřekli vše, co chtěli svojí hudbou sdělit. Ač je úspěšné hudební turné po česko-slovenských luhách a hájích jistý čas za námi, přinášíme vám slibovaný rozhovor s Davidem Doubkem a Johanou Švarcovou ze skupiny Kazety.
 

Ahoj Johano a Davide, jak se máte? Jak jste si užili koncertní šňůru s The Uniques?

Johana: Šňůra s The Uniques byla skvělá, pořád bylo o čem se bavit. První dva dny jsme akorát řešili, jestli vodku, Jameson nebo Jim Beam, nakonec jsme se dohodli. Jim má na etiketě pěkně popsanou historii, tak to nás oslovilo, koho taky nezajímá historie, že jo? Loučili jsme se s tím, že bychom hráli klidně ještě další týden.
David: Bylo to dobrý, fungovalo to. Zhubnul jsem.

Jak jste s nimi vlastně dali dohromady? Protože na Free Mondays měli úplně fascinující rozjezd a koncert obou kapel byl fakt výborným večerem.

Johana: To byl nápad Prokopa Holoubka (člen MIDI LIDI, pozn. redakce), který nás bookuje. The Uniques znal, pozval je na Flédu, během turné jsme mu vyloženě chválili spojení těchto dvou kapel.
David: Je to tak, Prokopův nápad.

Teď jsem četl, jak probíhalo dost společných večerů, hráli jste vždycky dohromady jako DJs, nebo to není pravidlem?

Johana: Společně jako Djs jsme hráli na Flédě, v Trenčíně a v Košicích. Trenčín byl perfektní extrém, hráli jsme s Pištou a David perfektně tancoval na pódiu, Pavol seděl za bicíma a přihrával do toho techna, Kuba taky tančil a Jirka házel hlavou jako metalista. To bylo fakt pěkný.
David: Někde se tam objevilo přání, aby byl ten DJing, čehož se Johana s Pištou ujali tak nějak svědomitě a na nás zbývajících nezbylo, než to trochu rozvracet. Mám 5 oblíbených písní, který musím vždycky pustit a pokaždé jsem je teda pustil. Beatmatching? Mix? Zapomeňte.

Johano, jak sis vlastně užila Párty Václav, měla si čas si něco nového poslechnout, nebo sis odehrála svůj set a šla se bavit s přáteli?

Johana: Na Vice party jsem měla mít maximálně set 2 hodiny, ale dj Fiju onemocněl, a tak jsem měla nakonec hrát tři hodiny, a protože jsem si spletla čas, tak jsem omylem začala hrát už ve 20h místo ve 21h. Takže ve výsledku jsem hrála 4hodiny, připravenou jsem měla tak hodinu, zbytek byla improvizace. Bavilo mě to, jenom to bylo moc potichu. Mě na DJingu nejvíc baví to, že si poslechnu písničky, který mám ráda na silných bednách. No a pak mě taky baví tancovat. Takže na Vice party jsem neviděla nic nového, jen jsem se bavila s kamarády, když jsem o půlnoci dohrála.

Co se všich dvou hlavních projektů týká, u Johany (Rádio Ivo, Kazety), u Davida (Ventolin Dj, Kazety), máte čas ještě na další věci?

Johana: Chodím do školy, jsem herečka, vedle Rádia IVO ještě dělám rozhlasové hry Rádio Verite, teď chystám audio filmy – Černý film a máme nový projekt: komická dvojice Sourozenci Brucknerovi.
David: S časem je to bída, teď musím opravit nějakou zeď, ale prší a mrzne. Jinak chodím do práce, kde píšu knihu o lidech, co žijí v ghettu a podílím se teď na novým Lo-fi divadelně video-hudebním projektu Rituál jeleního muže/ Deer man ritual, který bude mít premiéru 4. prosince v Hradci Králové.

Nahrávali jste některý z vašich koncertů, z kterého pak sestříháte DVD?
Johana: Ne
David: Ne, jen jsme pořídili dvě nahrávky ze sálu, který k něčemu použijeme. Video jsme nestíhali.

Co budete dělat, po konci česko-slovenské turné?
Johana: Pracujeme na nových písničkách, textech a hudbě, k tomu je potřeba trochu klid.
David: Taky bude brzo Ježíšek a Mikuláš.

Protože turné už je za námi, řekněte nám, jaká akce, (místo) se vám nejvíc zaryla do paměti?
Johana: Trenčín byl čistý extrém. Budějovice byl nejlepší zvuk. Praha nejvíc lidí. Žilina největší překvapení.
David: Plzeň a Žilina byly největší překvapení.

Když už mluvíme o budoucnosti, kolik máte zatím písní na nové album? Dva songy jsem myslím slyšel v Roxy.
Johana: To co jsi slyšel v Roxy + dvě rozpracované písničky i s textem, pak blok nedokončených textů a nějaký složky s hudebními motivy.
David: Zatím kumulujeme, nejlepší je kumulovat, dále rychle udělat a pak to ohrát a doladit.

Můžeme od nového alba čekat něco přelomového, chystáte na něm spolupracovat se zvučnými jmény českých producentu, nebo si ho uděláte celé po svém?
Johana: Producenty nebudu říkat do doby, než je opravdu domluvíme, chtěla bych, aby další album bylo živější a živelnější, ale uvidíme, zase to nechci nikam tlačit. Máme dobrou intuici, takže bych jí nechala trochu prostor.
David: Já bych se rád dočkal nějakých příjemných překvapení, stát se může ledascos. Zatím to beru jen tak, že tuším, čemu se chci zvukově vyhnout a hledám v prostředí obskurností věci, které mě baví.

Vzhledem k tomu, že jste hráli právě v nově zrekonstruovaném Roxy, jak se vám tam hrálo, a pokud máte nějaký oblíbený klub v Čechách, prozraďte nám, jaký to je?

Johana: Roxy vypadá dobře, má novou aparaturu ale akustické podmínky se příliš nezlepšily, takže tam vidím stále rezervu. Kluby můžu posuzovat spíš z hlediska zvuku a akustiky a je tady určitě několik klubů, kde je dobrý zvuk. Co se programu týká tak se spíš než místem orientuju podle promotérů. Ale srdeční klub je Fléda, hodně zážitků, dobrý festival NewNew a kvalitní zvuk. A mám ráda Brno, tím to taky bude.

David: V Roxy je to bílý a strašně to tam duní. Nejlepší zvuk je v Plzni v Andělovi, tam si dali práci s akustikou a je to znát. Jinak ta s Flédou souhlasím. A Sedmička (klub 007) na Strahově, zvuk no comment, ale je to kult.

Díky za rozhovor: Matěj Boháč