Rozhovor s Emou Brabcovou z LUNO

Zajisté jste zaznamenali, že Ema Brabcová má nový hudební projekt, nazvaný prostě LUNO. Vydali stejnojmenné album, které pokřtili 18. ledna 2011 v Paláci Akropolis. Je to projekt hudebně podařený, plný temných melodií, naturalismu a syrovosti z Brdských lesů, zdroje energie Emy a jejích kolegů. My jsme s ní natočili zajímavý videorozhovor (úplně dole) doplněný o text a fotogalerii. Nechte si chutnat! A nezapomeňte, 18. dubna v LMB.

Ahoj Emo, jak se máš? Jak se ti líbil koncert v Akropoli a jaký z něho máš pocit? Jsi spokojená, kolik lidí přišlo?

No, myslím, že to pro mě bylo dost náročný, po tak dlouhý době zase koncertovat. Je fakt, že jsem hostovala s dalšíma kapelama, ale to je jiný. Být zas před pražským publikem, v trošku jiné roli a navíc já jsem 4 dny předtím onemocněla a fakt jsem do poslední chvíle nevěděla, jestli ten náš koncert nezruším. Takže jsem poslední dny nědělala nic jinýho, než že jsem do sebe lila Vincentku. Protože já když onemocnim, tak vždycky před koncertem a je to na horní cesty dýchací, a pak se bojím, že z toho ochraptím. Takže jsem pila Vincentku a modlila se ať to vyjde, protože jsem věděla, že přijde dost lidí, že se na to spoustu lidí včetně kluků z kapely hrozně těší a taky, že bysme mohli něco málo vydělat, abychom se trochu zahojili, protože jsme do tý desky dost investovali. Naštěstí to teda vyšlo. Hlasivky mě ten večer nezklamaly, ale svojí daň si teda vybraly. Dva dny potom jsem přišla o hlas a našla jsem ho asi až tak za 14 dní.

Co se týká ohlasů, tak jsem byla ráda, že se sešlo několik podobných kritických názorů na naší vizuální stránku. A to musím uznat, že to bylo naše slabé místečko, že jsme to zdaleka neměli v tý době dotažený. Zejména v otázce světel, stage designu, což jsme vůbec neřešili, je to sice škoda, no ale prostě na to nezbyl čas. No a jinak mě sice samozřejmě zajímá, co si lidi myslej, ale taky dost beru v potaz to, že to byl teprve náš čtvrtej společnej koncert a prostě to je strašně málo na to, abychom už skutečně byli nějak sehraní a aby to hrálo tak, jak to hrát má. David Urban nám řikal, proč jsme nehráli v Praze později, ale my tak všechno honíme. Každej máme svoje věci a myslím, že jinak bysme to neudělali nikdy. Takže jsme to vzali trochu rychlejším tempem. Můj celkovej dojem je ten, že lidi byli spokojený a jasný je, že budem určitě lepší.

Během tvý pauzy co si měla (těhotenství a mateřská), myslela si na další hudební projekty,mělas něco konkrétního v hlavě?

Jsem tak u sebe zjistila, že věci tolik neplánuju a když si něco jen tak trošku vezmu do hlavy, tak to ke mně většinou přijde samo ani nevim jak. Fakt nejsem člověk, co tlačí na pilu, takže nepřemejšlím tak, že bych měla nalajnováno, teď porodím, za dva roky vydám desku….ja vim lidí takhle plánujou, ale to není můj případ. Přála jsem si, aby něco vzniklo tak trochu podvědomě, cítila jsem, že bych měla zas dělat hudbu, je to pro mě naprosto přirozená věc, ale docela dlouho se mi do toho taky nechtělo. Jsem ráda, že se to takhle vyvinulo, i když je pravda, že kdyby mi Šmity tenkrát nezavolal, tak možná doteď nic nevzniklo. Ten rodinnej život je tak bohatej, že bych si mohla vystačit i tak a mohla bych mít štastnej a naplněnej život určitě. Ale jsem ráda že mám obojí, jak rodinnej život tak teď Luno.

Slyšel jsem, že tvoje oblíbený místo, který máš ráda jsou Brdy, že?
Máme tam chatu, ano to je moje nejoblíbenějším místo na světě!

Je to pro tebe tohle místo magický, čím tě přitahuje?
Tam jsme skládali s Roe-Deer, s Khoibou, byli jsme tam loni na soustředění s Lunem. Takže je to pro mě nejdůležitější místo, místo kde se cejtím nejpřirozenějc. Jsou tam akový temný lesy, ta energie z toho je strašně dobrá.

A na tomhle místo byly natáčený ty vaše klipy?
Ty byly natáčený u nás na Křivoklátsku. Tam jsou taky lesy. Lesy mám ráda jako takový.

Jakej je vlastně tvůj vztah k přírodě?
Myslím, že každej to má tak trošku v sobě, říká se tomu biofílie - je to takovej ten pud hrabat se v zemi, bejt v tý přírodě. Určitě to má každej z nás. Někdo to má třeba objevený míň. Je to ale normální. Nejsem žadnej hroznej ekolog - aktivista nebo tak něco. Příroda mě hrozně nabíjí. Možná i proto jsme dělali tímhle způsobem naše klipy, stejně tak i fotky jsou tvořený v přírodě. Bylo to všechno jednoduchý, bez ničeho navíc. No a náš hlavní cíl je, přivíst tuhle životodárnou sílu do našich živých koncertů.. má to bejt surový, jako příroda sama. Bydlim kousek od lesa. Člověk tam vejde trochu hloubš a hned je plnej pokory.

Během těch proběhlých koncertů, setkávala ses s fanouškama, během podpisu desky například, slyšela si jejich názory na vaší hudbu?
Moc jsem se toho nedozvěděla. Ale na tom prvním koncertě mi řekla kamarádka, jak se jí to líbilo, čekala jsem, že za mnou spíš přijde a řekne, no je to první koncert viď? Jo a přišel taky jeden kluk a říkal Khoiba je Khoiba. Na to jsem mu nemohla říct nic jinýho, než že s tím souhlasím. Khoiba je taková a my to děláme zase takhle. Čekala jsem, že budou lidi tu hudbu srovnávat, ale jo v pohodě.

Zrodily se všechny kreativní nápady z tvý hlavy, nebo to byl od počátku společnej podnik i dalších lidí? Jaká byla historie vzniku kapely ?
Začali jsme vlastně pracovat ze začátku jenom se Šmitym. Potom, když bylo jasný, že budem chtít živý bicí, tak bylo vlastně taky jasný, že vezmeme na post bubeníka Honzu Janečku, kterej se mnou hrál i v Khoibě. Toho mám hrozně ráda mimojiné jako člověka. Našli jsme i kytaristu, kterýho jsme přizvali, to byl Mejla v Vypsaný fixy. Ten s náma chvilku fungoval. To bylo ale v době, kdy jsme si mysleli, že to bude takovej ohraničenej projekt, kdy zahrajem jeden koncert za rok a pak zase třeba nic. Pak zase otěhotním a pak zase koncert a zase otěhotním:o). Ale postupem času se to začalo vyvíjet v trochu ambicióznější projekt a tam jsme narazili na to, že má Mejla Vypsanou fixu, dítě a ještě k tomu svojí práci. Takže to nešlo realizovat časově. Proto jsme vzali Šmityho kamaráda mladýho kytaristu Martina, kterej je nadšenej a s kterým se výborně pracuje, takže na něj nedám dopustit.

Z jakýho celkovýho počtu songů jste vybírali ty nejlepší na desku?
My jsme tu desku dělali hrozně rychle, udělali jsme ji za rok, s tím, že první dva měsíce jsme tak ledabyle posílali nějaký zvukový nápady mailem, až potom jsme to trošku rozjeli. No a závěr byl teda pěkně zhuštěnej, takže jsme vyhodili dvě věci, který jsme pak dali na bandzone a myspace profil k poslechu. Dělali jsme to šup šup, což bylo vlastně docela příjemný, že to odsejpalo…a taky se mi na tom líbilo to, že o tom až do listopadu vůbec nikdo nevěděl. Šmity mlžil, pač se ho lidi docela ptali, co dělá, protože na tom vlastně celý léto makal.

Jak to bylo s koncepcí desky, její stylizace, mix pomalejších a rychlějších songů, nějak oddělené například?
Jsou tam takovy dva typy, jeden jako hitovější (sloka, refrén, sloka, refrén), a druhej je víc temnější, tam je struktura a forma o dost volnější. Šmityho přitom napadlo, že bysme udělali vinyl, kde na jedný straně by byla hifi verze a druhá víc lofi a to jsme taky udělali…Většinu těch lofi věcí jsme nahráli u Šmityho na chatě, u nás na chatě nebo u Šmityho doma a tu druhou půlku ve studiu u Borise Carloffa. S Borisem to byla hrozně příjemná zkušenost, dostali jsme u něj skvělou cenu. Celý album jsme si teda vydali na vlastní náklady. Bylo to pro mě trochu finančně náročný, takže do dneška docela krvácím, ale dobrý - máme to ..:) Deska se moc neprodává (překvapivě :-)))) no rádi bychom, aby se nám to vrátilo finančně, ale myslím, že se to spíš vrátí nefinančně, což je ale taky dobrý!

U zrodu desky jste věděli nebo plánovali, kdo by vám to mohl vydat, nebo jste počítali s tím, že si to zafinancujete sami?
Nad vydavatelstvím jsme přemejšleli to jo, říkali jsme si, že by bylo dobrý, kdyby to vyšlo v zahraničí, Někoho jsem zkoušela kontaktovat, ale trošku to uvázlo na nějaký komunikaci, a tak jsme si řekli, že prostě to bude fakt asi nejlepší si to vydat pod vlastnim labelem. Mě to docela lákalo, protože člověk to má vlastně pak všechno pod kontrolou, a pak nemusí na nikoho nadávat. Jediný, na čem jsme vlastně trošku pohořeli, bylo promo, to si prostě udělat sami moc neumíme. Nějak jsme spoléhali na to, že by se to dalo dělat třeba zas jinak - že nám pomůžou hodně sociální sítě. Možná pro fanoušky to funguje, ale nefunguje to na pořadatele koncertů a festivalů, prostě bylo kolem desky málo humbuku, tak to málokdo z takovejdle lidí zaznamenal.

Je nějaká píseň na desce kterou máš nějradší, jaká to je? A jaký je tvoje oblíbený video a proč? Začnu tou jednoduší otázkou- oblíbený song z desky..vždycky když jsem někde hrála, tak se se to během času měnilo. Ten, který se mi zdál nejslabší na začátku, tak mě začal bavit třeba po roce a obráceně. Teďka mám období Blindu - poslední věc z desky. Ta vychází ze Šmityho nápadu, kterej sem rozpracovala dál.. hodně jsme se o tom hádali. Kluci měli pocit, že se to musí někam rozjet a já věděla, že to prostě tak nejde. Že ta energie tam musí bejt nějak uzamčená a že by to mělo dát trochu dojem nějakého otevřeného konce, nějaké energie, která je trochu zakletá, ale je jí hrozně moc. Jinak videa jsem teď dlouho neviděla, je fakt, že s odstupem času mi teď přijde dobrý Close to Violence. A jinak - naše představa je mít ke každé písničce klip, takže zrovna zítra točíme další s Bet Orten a manžel nám do léta přislíbil taky další, takže se bude na co koukat! Jinak máme ještě jeden zajímavej koncept a sice jsme se spojili s Kristýnou Javůrkovou - módní návrhářkou a ta dělá teda jedno tričko taky přímo k jedné písničce, takže do budoucna třeba nebudem mít jenom klipy ke všem písničkám, ale taky trička!!!

Díky za rozhovor a pokud jste LUNO zatím neviděli naživo, 18. dubna hrají v Lucerně music Baru!