plaGat.cz

Nadějná pražská čtveřice Black Roses vydává své první CD, které pokřtí 26. února v klubu Bunkr na pražském Smíchově.

Jaká byla cesta k první opravdové studiové nahrávce? Představujeme vám mladou kapelu Black Roses, která se v pražských klubech poslední dobou objevuje stále častěji.

Pánové, obligátní otázka na začátek, jak jste se dali dohromady? Fungujete v této sestavě už od samého začátku?

První nápad založit kapelu jsme dostali někdy před šesti lety, byla to vlastně taková školní kapela. Nejdřív jsme hráli spíš folk, ale postupně se to změnilo do rockovější podoby. Nakonec s námi začal hrát Vašek na bicí, skládali jsme vlastní věci a zjistili, že je to daleko zábavnější, než jaké to bylo předtim. Postupně jsme začínali hrát po Praze (zvlášť díky našemu manažerovi Zefovi, kterému tímto děkujeme), po roce od nás odešel basák a přišel René, takže v současné sestavě hrajeme teprve něco přes půl roku.

Proč vlastně Black Roses? Co bylo inspirací pro tento název?

Tenhle název vzniknul hrozně dávno a my už ani nevíme proč. Nejdřív jsme si říkali Crossers, potom Deamontic Flowers, Deamontic Roses a nakonec to skončilo u Black Roses a ten název jsme si už nějak nechali.

Jste kapela hrající především klasický rock, nebo inklinujete i k jiným stylům? Máte nějaké hudební vzory?

Určitě nehrajeme jenom rock nebo hard rock, poslední dobou se necháváme inspirovat hlavně funkem a funk rockem, v menší míře i grungem nebo punkem. Hudební vzory má každý z nás jiné, jen málo kdy se shodneme na kapele, která by se líbila nám všem – když už bych měl jmenovat, tak hlavně Red Hot Chilli Peppers, Nirvana, Guns´n´ Roses, Morphine, z českých Vypsaná Fixa nebo Krucipusk.

Jaký byl první koncert? Kde se odehrál? Jaké byly pocity před a po koncertě?

První regulérní koncert se odehrál asi před dvěma roky v klubu Klamovka, což je spíš divadelní sál než klub. Před tímto prvním koncertem jsme byli samozřejmě hodně nervózní, protože ten sál byl „narvanej k prasknutí“, ale při koncertě a potom jsme se všichni dostali do té správné „extáze“ a zjistili, že hraní pro lidi je především obrovská zábava a není důvod být nervózní.

Před vydáním první nahrávky jste strávili dlouhé hodiny ve studiu, projevuje se u Vás někdy lenost nebo špatná nálada? Jak se jí bráníte?

Naše nahrávka nám hodně pomohla v tom, že jsme se kvůli ní museli naučit zkoušet pořádně a hlavně dost často. Celé to období před samotným nahráváním trvalo čtyři měsíce, a když se za tím zpětně poohlížime, jsme hrozně rádi, že jsme to zvládli, protože to bylo zvlášť ze začátku hodně náročné. Naštěstí jsme si na ten režim častých zkoušek zvykli a dodržujem ho i teď. Poslední dobou dává každý z nás kapele  co nejvíc může. Občas se stane, že někdo přijde na zkoušku unavený nebo ve špatné náladě, ale to se většinou rychle po příchodu změní, a to buď kvůli samotné radosti z hraní   nebo minimálně díky výborné atmosféře, která v naší kapele poslední dobou panuje.

Vaše texty jsou velice poetické, kdo z Vás je jejich autorem? Kde bere inspiraci, nápad?

Honza Voborský: Autorem texů jsem já. Každý text je o nějaké životní zkušenosti. Je to víceméně moje reflexe na konkrétní problémy, takže inspirací je pro mě hlavně život a dění okolo, v poslední době ale i literatura, zvlášť poezie…

V jednom Vašem textu se objevuje pojem „ podivný pán v zrcadlovém saku“ pořád mi vrtá hlavou kdo to je?

To mě vrtá hlavou taky ;) Je to vlastně metafora, „v zrcadlovém saku“ znamená, že ten člověk svým chováním jenom odráží dění okolo sebe, nastavuje lidem pomyslné zrcadlo a tak také si někdy jako kapela připadáme – že naše hudba a texty jsou vlastně jen reflexe na lidi a dění kolem nás, bez nich by se nám něco tvořilo jen dost těžko, inspirace je pro nás hodně důležitá – a proto jsme naši první desku také nakonec pojmenovali „V zrcadlovém saku“.

V jiném zase čekáte na východ slunce… platí to stále?

No myslím, že každý člověk čeká, až vyjde slunce a zničí tu mlhu okolo něho. Ale tak trochu se obávám, že to slunce nikdy uplně nevyjde ;-)

Můžete trochu přiblížit, co všechno čeká fanoušky na křtu desky v klubu Bunkr? Nějaké překvapení?

Snažili jsme se, aby se křest naší desky vymykal všem našim koncertům, takže se můžete těšit na hodně speciálních hostů, co si s námi zahrají. Čekají Vás také úplně nové písně, ale nechceme se tady o tom moc rozepisovat – přijďte 26. února do Bunkru a uvidíte.

Na závěr ještě charakteristika jednotlivých členů kapely jejich vlastníma očima:

Honza Voborský - kytara, zpěv

má rád holky, svýho Telecastera a Hot Roda, správnou rockovou a alternativní hudbu, poezii a nesnáší Březňáka

Pepa Munzberger - kytara

má rád holky, svoje speciální trsátkos pařátkem, Motley Crue, Backyard Babies, hraní na struny za kobylkou a nesnáší Březňáka

René Souček - baskytara,vokály

je to prostě typickej zlej hard rockovej basák, co má rád holky, Svijany, svojí basu, GKčko a nesnáší Březňáka

Vašek Chaloupecký - bicí , toasty

má rád holky, přátele a Jozífka, miluje své bicí, nesnáší, když mu padá cowbell, rád ukazuje svůj zadek a dokáže se opít po jednom pivu