plaGat.cz

V prostoru s názvem Casa Gelmi (Korunní 30, Praha 2) se uskuteční další z koncertů produkce Jazz Meets World. Tentokrát, 3. února, vystoupí americký band James Blood Ulmer Trio.

Hlavní člen - James Blood Ulmer je jazzovou ikonou už víc než třicet let. Jeho krajně vyhraněný hudební styl je amalgámem různých vlivů, na něž během svého života narazil. Jako dítě z Jižní Karoliny se učil hrát na kytaru sám a první pěvecké zkušenosti sbíral v gospelovém sboru.

Jeho činnost v roli vůdčí osobnosti v různých malých hudebních uskupeních měla v průběhu doby i značný mezinárodní ohlas, jak plyne i z příspěvku Larryho Birnbauma v časopise Down Beat, kde stojí toto: „ je to kříženec Jimiho Hendrixe, Boba Dylana a Mike Bloomfielda.“ Časopis International Musician jej označil za „zřejmě nejprogresívnějšího tvůrčího kytaristu a skladatele současné scény.“

Blues a hurikán Katrina
Poslední album Jamese Blooda Ulmera s názvem Bad Blood In The City: The Piety Street Sessions vyšlo 8. května 2007 u vydavatelství HYENA Records. V té době uplynuly již tři roky od řádění ničivého hurikánu Katrina v New Orleans. "Pro mě je možná důležitější nahrát tuhle muziku teď než přímo po Katrině. Média už to nezajímá a přichází chvíle, kdy celá tragédie začíná mizet z našich společných vzpomínek; my ale nesmíme zapomenout, co se tam událo. Je to jedna z cestiček, kterými můžeme zabránit úplnému zapadnutí vzpomínek,“ vysvětluje Vernon Reid. „Písně, které Blood napsal, jsou esencí blues.

Nejsou politicky korektní, jsou smutné a chytlavé, jsou naštvané a na existenciální úrovni napadají složitý koncept Ameriky, což je něco, čemu se Blood věnuje od samého počátku svojí kariéry.“ Bad Blood In The City napsal Ulmer z větší části při sledování událostí, které se vynořovaly na CNN ve dnech po Katrině. V té době ještě uváděl do světa své tehdejší sólové album Birthright. Když se objevil na newyorské rozhlasové stanici WNYC v pořadu The Leonard Lopate Show, dostal každého, kdo na to nebyl připraven, když místo uvedení žádaného materiálu z nového alba představil tři nové meditační skladby na téma Katrina, a to v jejich syrové, neučesané podobě: Survivors of the Hurricane, Katrina a Let`s Talk About Jesus. Byl to silný moment. Právě tehdy a tam se zrodila myšlenka na vytvoření alba s tímto tématem.

James Blood je jazzman roku 2006
V několika posledních letech získává James Blood Ulmer znovu celosvětovou oblibu. V roce 2006 koncertoval často po Evropě s kapelou Memphis Blood Blues Band, což mu vyneslo prestižní francouzské hudební ocenění Jazzman of the Year. Album Birthright z roku 2005 bylo jeho prvním sólovým počinem. Ocitl se tu sám se svým hlasem a kytarou, a mlhavé a rozlámané písně jako Take My Music Back To The Church a Geechee Joe připojily novou kapitolu k pojmu sólové blues, jemuž dali podobu například Robert Johnson, Son House a Leadbelly.

Album se rychle stalo úhelným kamenem moderního blues. V anketě čtenářů i hudebních kritiků bylo ohodnoceno jako bluesové album roku, zároveň jej Blues Foundation nominovala do soutěže Blues Music Award (dříve W.C. Handy Award) v kategorii Best Acoustic Blues Album. Následovala pozvání na vyhlášené akce, Ulmer vystupoval například s Govt. Mule, Susan Tedeschi, Neilem Youngem na Tribute Concert, pořádaném hudebním producentem Halem Willnerem, účinkoval v dokumentu, který režíroval Antoino Fuqua - Lightning In A Bottle, či na živé nahrávce z Radio City Music Hall pod režií Martina Scorsese. V roce 2007 se Ulmer objevil poprvé na všeamerickém rockovém festivalu v Bonnaroo.

O Jamesi Bloodovi
Hudební kritik Greg Tate z časopisu Village Voice o Ulmerovi napsal, že je „chybějícím článkem mezi Jimi Hendrixem a Wesem Montgomerym na straně jedné a mezi P-Funk a Mississippi Fredem McDowellem na straně druhé“. James Blood Ulmer se narodil a byl vychován v době segregace ve venkovské oblasti Jižní Kalifornie. Jeho nejranější hudební kořeny sahají k baptistickému kostelu a gospelové hudbě, na které vyrostl. Ve dvaceti letech odjel do Pittsburghu a poprvé se jako profesionál účastnil zájezdních koncertů po hospodách amerického středozápadu s R&B a dalšími jazzovými kapelami.

Zkraje sedmdesátých let po setkání s Ornettem Colemanem přesídlil do New Yorku, kde konečně našel svůj pravý hlas. Pracoval pilně po boku svého harmolodického učitele v legendárních jazzových jevištích centrálního New Yorku. Jeho kytarové umění získalo jedinečný a osobitý styl, který překročil hranice žánru. Vydal sérii znamenitých alb, která jsou dodnes klasikou. Patří k nim Tales of Captain Black, Freelancing, Black Rock a Odyssey. I nyní, v jedenadvacátém století, na sobě dále pracuje a je vnímán jako zkušený bluesový hráč. V jádru to je ovšem pořád jen ten jeden jediný a jedinečný James Blood Ulmer.
                                                                         

< Předchozí		Další >